Vnímat, myslet, číst – perceptuální a konceptuální možnosti analýzy umění
Eliška Koryntová
2020
Acta Universitatis Carolinae: Philosophica et Historica
Toto číslo časopisu Studia Historiae Artium z ediční řady Acta philosophica et historica je zčásti věnováno příspěvkům, které zazněly na doktorandské konferenci Vnímat, myslet, číst -perceptuální a konceptuální možnosti analýzy umění pořádané Ústavem pro dějiny umění FF UK v Galerii Tranzitdisplay ve dnech 19. 9. -20. 9. 2017. Druhá část letošního svazku dává vedle uměleckohistorických textů prostor i pro hlasy z jiných oborů (konkrétně z egyptologie, estetiky a neurologie). Naším cílem bylo
more »
... ualizovat pojetí umění jako svébytného druhu jazyka a otevřít řadu otázek, které se týkají analýzy vnímání a vztahu mezi obrazem a textem. V čem se jazyk umění odlišuje od jazyka verbálního a co s ním má společné? Každý historik umění se během své praxe dostal do situace, kdy se mu nedaří slovy vyjádřit to, co považuje na uměleckém díle za podstatné. Verbální řeč má své limity -představte si, že máte nevidomému popsat, jak vypadá modrá barva. Můžete se pustit do nekonečného výčtu všech věci na světě, které mají modrou barvu, můžete popsat barvu z fyzikálního hlediska, můžete se pokusit vyjádřit, co při pozorování modré barvy cítíte -žádný popis však není schopen zrakový vjem modré barvy nahradit. Umění je prostředkem komunikace, na rozdíl od verbální řeči však nejsou jeho primární doménou vyjádření slova, ale fenomény vnímatelné zrakem, hmatem, pohybem, tělesnou orientací v prostoru apod. Myšlenky, které stojí v pozadí vzniku uměleckých děl, lze vyjádřit textuálně -přesto nelze umělecká díla chápat jakou pouhé ilustrace verbálně formulovaných myšlenek. Umění má své vlastní prostředky vyjádření -podle Susanne Langerové, jejímuž dílu se věnuje v tomto sborníku Tereza Hadravová, je smyslem umění jeho schopnost rozšířit pole lidské komunikace za hranice běžné verbální řeči. V umění se perceptuální a konceptuální složka prolínají tak, že nelze jednu oddělit od druhé. Metodologie dějin umění od svých počátků mezi oběma složkami osciluje. (Že jiné kulturní okruhy nemusí obraz a text tak přísně oddělovat, ukazuje příspěvek Hany Benešovské, věnovaný problematice semiosis a mimesis v umění starého Egypta.) V poslední době řada autorů zdůrazňuje, že obraz není textem nahraditelný a vztah mezi perceptuální a konceptuální stránkou umění promýšlí jako dialektický. Podle Michaela Podra nelze obsah uměleckého díla oddělit od jeho formy: dva obrazy s totožným výjevem podané různým malířským rukopisem totiž budeme interpretovat jinak. 1 Proti ostrému rozdělování perceptuální a konceptuální stránky umění se vymezuje David Summers, podle kterého je "lingvistický imperialismus" pouze krátkodobou epizodou 1 Michael Podro, Znázornění a zlaté tele, in: Ladislav Kesner, Vizuální teorie. Současné angloamerické myšlení o výtvarných dílech, Jinočany 2005, s. 91-119.
doi:10.14712/24647055.2020.8
fatcat:pysb4t3q55htlio4kqagup5w24