Studie navazuje na Austinovo hledání definice určující performativy, a to jednak z hlediska lingvistického, jednak z hlediska pragmatického. V první části se snažíme popsat a uchopit performativní slovesa, resp. performativní výpovědi na základě lingvistických kritérií. Zavádíme některé nové pojmy, s některými Austinovými pojmy naopak nepracujeme. Performativy považujeme za výpovědní akty, při jejichž vyslovení zároveň něco vykonáme. Nově je charakterizujeme společenskou platností (vyřčení či

more »

... vyřčení performativu je spojeno se společenskými důsledky) a konvenčně-účinkovým významem (tento význam mají ty ustálené formule, kterými je za obvyklých okolností dosaženo nějakého konkrétního účinku na adresáta). Jako primární sémantickou definici performativů jsme stanovili větu "tím, že to řeknu, to učiním nějakým nebo něčím". Na základě tohoto schématu jsme analyzovali výpovědi, které Austin považuje za performativní. Schéma se ukázalo jako vyhovující, někdy však s nutnou mírou abstrakce a volnou aplikací. U performativních sloves jsme použili jazykově slovní rozbor, na jehož základě jsme nalezli shody s konstativními slovesy popisujícími dělání něčeho nějakým. Jako další vlastnost performativní výpovědi jsme určili její dynamický charakter (pronesení performativní výpovědi je následně doprovázeno změnou, která se projeví účinkem na adresáta). Tyto výpovědi jsme rozlišili na explicitně slovesné (tj. obsahující sloveso), implicitně slovesné (sloveso je formálně vypuštěno, slovesný význam však zůstává) a neslovesně historicky ustálené. Adresátem je v performativní výpovědi nejčastěji (pokud ne výlučně) druhá osoba či osoby, kterým je výpověď určena, a to buď explicitně -přímo nebo nepřímo, nebo implicitně. Ve druhé části se zaměřujeme na pátrání po možných "původních" performativech a pokoušíme se stanovit jejich charakteristiku. Zaměřujeme se na dichotomii budoucnost versus performativ a dospíváme k závěru, že pomocná slovesa používaná dnes pro vyjadřování budoucnosti měla svůj prvotní, konkrétní význam. Metodou etymologického rozboru jsme dospěli k závěru, že první performativy byly spjaty s konkrétními pohybovými úkony nebo rituály nebo s mluvením obecně. Klíčová slova performativy, pragmatika, etymologie, filosofie jazyka, Austin, čeština, angličtina, němčina, románské jazyky, maďarština, čínština Úvod Ve 20. století se v centru pozornosti filosofie ocitá jazyk jako nástroj (nejen filosofického) myšlení. John Langshaw Austin spatřoval v obratu k jazyku největší revoluci v dějinách filosofie. Od studia fungování řeči očekával i jistý výsledek pro naše poznání: díky hlubšímu uvědomění si jazyka se stane intenzivnější i naše vnímání mimojazykových jevů, které jazykem popisujeme. Austin definuje pojem performativní výpovědi, do jejíž kategorie patří některá slova vyjadřující např. slib, uzavření manželství, jmenování do funkce apod. jako akt, při kterém tím, že něco sdělujeme, zároveň něco děláme. Sleduje kritéria performativní výpovědi a zavádí pojem explicitního performativu. Tato formule se podle jeho názoru zdá být produktem dlouhého vývoje. Původně mohly podobnou