Jan Balon: Sociologická teorie: Příběh krize a fragmentace – projekt obnovy a rekonstrukce

Jitka Sklenářová
2016 Social Studies  
Balon, Jan: Sociologická teorie: Příběh krize a fragmentace -projekt obnovy a rekonstrukce Praha: Sociologické nakladatelství, 2007, 165 s., ISBN 978-80-86429-72-4. Sociologická teorie je v krizi, tvrdili ještě nedávno postmoderní myslitelé. Selhání nějaké teorie ovšem nesmí znamenat konec teoretické práce jako takové, dodává Jan Balon. Jeho text je především obhajobou takové sociologie, která se v současnosti "vzpamatovává" z postmoderního a rétorického obratu osmdesátých a devadesátých let.
more » ... tor se v něm snaží ukázat, že sociologická teorie má nejen smysluplný předmět, ale i budoucnost, protože je způsobem řešení problémů, jenž umožňuje vývoj. Své přesvědčení ilustruje prostřednictvím rozboru děl vybraných sociologů-teoretiků zabývajících se jednáním -pozornost věnuje především Maxi Weberovi, Talcottu Parsonsovi, Jeffreymu Alexanderovi, Niklasi Luhmannovi, Jürgenu Habermasovi a Anthony Giddensovi. V první kapitole Balon nejprve čtenáři představuje dva soupeřící pohledy na sociologickou teorii, které jsou pro posledních třicet let její existence charakteristické. Prvním z nich je příběh "krize a fragmentace", který vypráví s odkazem na Stevena Seidmana a jeho teze o vyčerpanosti a vyprázdněnosti teoretického přístupu v sociologii. V Seidmanově pojetí je sociologická teorie etnocentrická, hodnotově neutrální a totalizující, a je proto třeba nahradit ji teorií sociální, která by se měla zajímat o morální či politické diskuse a sociální konflikty. Tento Seidmanův požadavek Balon kritizuje s poukazem k historickému sepětí obou teorií, mezi nimiž většina autorů nikdy nerozlišovala: označení "sociální teorie", "obecná sociologická teorie" a "sociologická teorie" jsou naopak používána jako synonyma. Hlavním hrdinou druhého příběhu je Jeffrey Alexander, který ve sporu se Seidmanem předkládá projekt "obnovy a rekonstrukce" sociologické teorie, jejíž konec je prý v nedohlednu. Co víc, rezignace na možnost jiného než morálního a politického výkladu sociální reality tak, jak ji požaduje Seidman, by podle Alexandera způsobila konec nejen sociologické teorie, ale teorie jako takové -zřekli bychom se totiž možnosti jakéhokoli "vnějšího" či zobecňujícího pohledu na společnost. Úvahy o krizi sociologické teorie nejsou ničím novým, upozorňuje dále Balon. Od osmdesátých let se naplno rozhořely debaty o krizi jak veřejného obrazu sociologie, tak jejích nástrojů, výchozích předpokladů, pojmů i nároků. Podle autora se však v krizi ocitá (spíše než sociologická teorie) formální, zobecňující typ myšlení, tedy teoretizování jako takové. Současná (postmoderní) kritika je nová v tom, že nevybízí k řešení starých teoretických problémů, nýbrž k jejich odmítnutí. "Ze skutečnosti, že se nám obraz sociálního života roztříštil, změny jsou rychlé a sociální problémy se mění, však nutně neplyne, že je nejsme schopni sociologickými kategoriemi jakkoli zachycovat" (s. 30), nesouhlasí s postmodernisty Sociální studia. Katedra sociologie FSS MU, 1/2012. S. 121-125. ISSN 1214-813X.
doaj:48a405e999fc478fae919bf57938db36 fatcat:wruhfdmw4ngqlhw3cdjxcad4ze