Základy k vyuití Röntgenových paprskù X, objevených v r. 1895, ke studiu struktury hmoty byly poloeny v r. 1912 a následujících pracemi M. v. Laueho, W. Friedricha a P. Knippinga, W. H. a W. L. Braggù, J.V. Wulfa a dalších. V Dodatcích k Ottovì slovníku nauènému nové doby (Praha 1935) jsou tyto práce s retrospektivou následujících zhruba dvou desítek let charakterizovány slovy: "R. 1912 zasáhl náhle a mocnì do rozvoje krystalo-grafie objev, který rázem pøiblíil k experimentálnímu øešení problém

more »

... møíoví krystalového, o nìm byly moné dotud jen teoretické úvahy: von Laue objevil úkazy pøi prùchodu Roentgenových paprskù krystaly, uiv krysta-lového møíoví jako prostorové møíky optické. Další roentgenometrické metody zavedené obìma Braggy, Debyem a Scherrerem umonily stanoviti kvantitativním mìøením rozmìry krystalového møíoví a umístìní jednot-livých atomù v nìm. Za dvacet let následujících po objevu Laueho ... byla prozkoumána nejvìtší èást krystalových hmot pøirozených i umìlých a dùsledky tohoto prozkou-mání atomové stavby prvkù i slouèenin se jeví netušenými pokroky ve smìru fysikálnì chemickém, geochemickém i prohloubení a experimentálním doloení názorù o iso-morfii a ostatních vztazích krystalochemických."... Na poèátku rozvoje rentgenové strukturní analýzy u nás stála percepce zmínìných zahranièních prací a objevù: na stránkách Èasopisu pro pìstování matematiky a fyziky jsem první zmínku o pokusech Laueho a spol. s interferencí rentgenových paprskù na krystalech objevila v 42. roèníku (1913), v anotaci Dr. Josefa Štìpánka (datováno duben 1913) na knihu "Pohl, R: Die Physik der Röntgenstrahlen (Brunšvik 1912)". V následujícím, 45. roèníku Èasopisu, vyšlém v r. 1915, byl pak publikován 36stránkový referát A. Hlaváèka "Spektrální rozbor Roentgenových paprskù", pojednávající velmi podrobnì o Laueho myšlence vyuít pro interferenci rentgenových paprskù atomové møíky pøirozených krystalù, o jejím experimentálním provedení Friedrichem a Knippingem, o teorii jevu a metodách vypra-covaných postupnì Lauem, Braggy, Wulfem, a dalšími. O pracech Laueho a spol. a Braggù z r. 1912 bylo krátce referováno rovnì profesorem teoretické fyziky praské èeské univerzity Františkem Záviškou v tzv. Pøehledech pokrokù fyziky v letech 1911 a 1912, v jím zpracované partii "Vedení elektøiny v plynech a radioaktivita", v oddíle 2: "Paprsky Roentgenovy", která vyšla tiskem v øíjnu 1915. Pøíslib podrobnìjšího referátu v následujícím roè-níku Pøehledù zùstal nenaplnìn, neboo tento grandiózní projekt referátù o nejnovìjších pracích ve fyzice, zahájený v r. 1901, zanikl. Zmínky o Laueovì objevu a jeho významu pro studium hmoty lze nalézt na nìkolika mís-tech také napø. v populárnì vìdeckém spisku docenta fyziky na èeské technice Julia Suchého "Moderní názory o podstatì elektøiny a hmoty" (Praha 1917, nákladem vlastním). Referáty o výše zmínìných pracích a objevech ini-ciovaly laboratorní pokusy a výzkumy: ji na V. sjezdu èeských pøírodozpytcù a lékaøù, který se konal ve dnech 29.5.-3.6. 1914, tj. v pøedveèer vypuknutí první svìtové války, referoval v I. sekci vìnované fyzice, matematice a astronomii, v její 4. schùzi dne 2. èervna, Al. Hlaváèek "O spektru paprskù Roentgenových". V resumé tohoto referátu otištìném ve sjezdovém Vìstníku se uvádí: "Referuje o ohybových zjevech na krystalech (Laue, Friedrich, Knipping), theorii prostorové møíky, o pokusech Terado-vých dokazujících nehmotnost záøení tyto zjevy zpùso-bujících, o pokusech Braggù, Moseleye a Darwina, odkrývajících také homogenní záøení, dále o spektro-grafech Broglie-ho s otáèejícím se krystalem a o spektro-grafu slídovém; o prùchodu R.. Paprskù kovovými foliemi a uití pro difrakèní spektrum. Uvádí souvislost vnitøních dìjù hmoty s tìmito zjevy (zejm. vliv tepelných kmitù ve hmotì) a oznamuje, e souvislost tìchto ohybových zjevù se zmìnami struktury hmoty poèal spoleènì s Dr. P. Rùkem experimentálnì sledovati na urèitých pøípadech.