ASSMANN, Jan: Achsenzeit. Eine Archeologie der Moderne

Břetislav Horyna
2019 Filozofia  
Teorie osové doby (Achsenzeit), která se u nás spojuje téměř výhradně s německým filosofem Karlem Jaspersem a jeho filosofií dějin, vyjádřenou zejména v díle O původu a cíli dějin (Vom Ursprung und Ziel der Geschichte, München 1949), byla sporná od 80. let minulého století, kdy ji šířeji popsal a pro svou responzivní koncepci dějin náboženství adaptoval starozákoník a hebraista prof. Jan Heller (Heller, J., Mrázek, M.: Nástin religionistiky, Praha 1988). Výhrady se týkaly několika bodů:
more » ... olika bodů: reinterpretace osové doby jako epochy tzv. etického zlomu; fikce počátku, aplikovaná zvlášť na "počátek dějin"; jeho historická konkretizace ve zlomu od polyteismu k monoteismu, od mýtu k logu, od monoteismu k metafyzice, od "pohanství" ke křesťanství; představy osy jako pojítka všech kultur či "globálního lidstva", které začíná své nové dějiny naplněné novým univerzálním smyslem. V Česku ani na Slovensku se ale diskuse ohledně tohoto domnělého přelomu dějin dále nerozvíjela a termín osové doby zůstal pro filosofii dějin (příp. filosofii nebo dějiny náboženství, včetně religionistiky) v jaspersovském rámci stvrzeném Hellerovou domestikací. Značně odlišný průběh měla polemika o možnosti historického vymezení osové doby v zahraničí. Je stále živá od roku vydání Jaspersovy knihy a do současnosti se v ní nashromáždilo množství filosofické, kulturologické, religionistické a teologické literatury, která uvádí důvody pro osovou dobu, proti ní, a také proti bezhlavému jak přijímání, tak i odmítání této koncepce. Svým způsobem mezní význam měla v tomto ohledu konference Achsenzeit, kterou uspořádal Max-Weber-Kolleg na univerzitě v Erfurtu 3. -5. července 2008 pod vedením dvou světových kapacit, německého sociologa Hanse Joase a amerického specialisty Roberta N. Bellaha. Erfurtské zasedání dospělo k závěru, podle nějž je osová doba překonaný spekulativní horizont sebeinterpretačních snah evropské moderny; ačkoli se osové době už vědecká hodnota ani "epochálnost" v Jaspersově smyslu nepřipisuje, vystoupili proti Erfurtu mnozí s námitkou, že její idea by se mohla stát spojujícím činitelem nového způsobu vedení mezináboženského dialogu a pokusů o zklidnění rozjitřených vztahů znepřátelených náboženství. Vedle vědecké expertízy tak stojí pragmatický zájem a jejich poměr je víceméně kolizní. Deset let po Erfurtu se situace opět výrazně pohnula. Jeden z nejvýznamnějších kulturologů současnosti, německý egyptolog Jan Assmann, uspořádal hlavní pozice FILOZOFIA Roč. 74, 2019, č. 4
doi:10.31577/filozofia.2019.74.4.7 fatcat:z4vx6hqe3zcblgwcjkdsxdo6sq