Ve stopách spolehlivé nauky Druhého vatikánského koncilu, který v souladu s tradicí církve opakovaně poukazuje na existenci nadpřirozeného smyslu pro víru Božího lidu, zařadila Mezinárodní teologická komise pozornost vůči sensus fidei mezi základní rozpoznávací kritéria katolické teologie. 1 Její dokument Teologie dnes pojednává o této otázce ve své druhé kapitole bezprostředně poté, co za duši teologie označil studium Písma svatého uskutečňované ve věrnosti apoštolské Tradici. 2 Na dalších

more »

... nkách je řeč o roli církevního magisteria, společenství teologů a dialogu se světem. 3 Předkládané řazení referenčních bodů teologického bádání jistě není náhodné. Odráží se v něm sled jednotlivých kapitol dogmatické konstituce Lumen gentium, ve které téma Božího lidu záměrně předchází kapitolu o hierarchii. Ani biskupové, ani teologové nesmějí nikdy opomíjet skutečnost, že subjektem víry je "celek Božího lidu, který pod vedením Ducha svatého potvrzuje Boží slovo." 4 Koncil k tomu říká: "Celek věřících, kteří mají pomazání od Svatého, se nemůže mýlit ve víře. Tuto svou neobyčejnou vlastnost projevuje prostřednictvím nadpřirozeného smyslu pro víru celého lidu, když 'od biskupů až po poslední věřící laiky' dává najevo obecný souhlas ve věcech víry a mravů." 5 Svůj příspěvek na téma sensus fidei bych chtěl rozdělit do dvou částí. Nejprve zaměřím pozornost na nesprávné způsoby chápání smyslu věřících pro víru, které se vyskytují v životě církve. Ve druhé části pak přednesu pozitivní výklad daného pojmu se zřetelem k jeho důsledkům 1 Srov. MTK, Teologie dnes: Perspektivy, principy a kritéria (dále jen TD), čl. 33-36. 2 Srov. TD, čl. 21-32. 3 Srov. TD, čl. 37-58. 4 TD, čl. 33. 5 Lumen gentium, čl. 12. "Určitou tematizaci ohledně sensus fidei lze vidět již v kriteriologii Vincence Lerinského ('to, co je všude, stále a všemi věřeno'). Pojem sensus fideli um jakožto všeobecné přilnutí věřících k určité pravdě víry se objevuje v teologii od šestnáctého století (např. Bellarmino a Suarez). S oběma termíny operoval také J. H. Newman ve svých úvahách o vývoji dogmatu" (Ctirad Václav Pospíšil, Hermeneutika mystéria: Struktury myšlení v dogmatické teologii, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005, s. 102, pozn. 121).