Jednotlivé státy i Evropská unie jako celek si uvědomují zásadní roli vzdělání ve společnosti vědění (knowledge society). V Lisabonské strategii, jejímž cílem je stát se největší ekonomickou velmocí na světě, je proto vzdělávání přisouzena klíčová role. Jedním z konkrétních nástrojů podpory vzdělávání je Evropský sociální fond (ESF). Programy ESF poskytují podporu v mnoha oblastech včetně oblasti tzv. počátečního vzdělávání, čímž je chápáno základní a střední školství. Na školství v chudších

more »

... ionech sjednocené Evropy se vydává podstatně méně peněz, než v regionech bohatších. Cílem ESF je rozdíly v podmínkách pro vzdělávání v různých zemích EU vyrovnávat. Podpora nesměřuje do vybavení a zařízení škol, ale primárně do rozvoje lidských zdrojů. Česká republika jako nedávno přijatá země EU patří (s výjimkou Prahy) mezi příjemce podpory z ESF. Základním způsobem, jak zvyšovat kvalitu vzdělávání, je soustředit se na podporu práce učitelů. Pouze země, která má kvalitní učitele, může mít kvalitní vzdělávání. Od roku 1989 postupně narůstá autonomie škol, a tak i odpovědnost za rozvoj školy přechází na školu samotnou. Stále významnější roli hraje ředitel školy, který nese za chod školy hlavní odpovědnost. K tomu, aby škola kvalitně vzdělávala děti a mládež, potřebuje vybudovat stabilní, kvalifi kovaný a schopný učitelský sbor. Toho nelze dosáhnout bez promyšleného rozvoje. V projektu INOSKOP je hlavní myšlenkou to, že škola, která chce kvalitně vzdělávat, se musí stále sama učit a zdokonalovat. Jsou tím míněni především učitelé, jejichž právo i povinnost vzdělávat se vyplývá ze zákona o pedagogických pracovnících. Zákon přitom vytváří pouze legislativní rámec. Formy naplňování zákona jsou ponechány do značné míry v rukou ředitele školy. To, jak probíhá další vzdělávání učitelů na různých školách, se proto může zásadně lišit. Někde může další vzdělávání učitelů probíhat jen formálně. Stačí, když učitelé prohlásí, že v době, kdy žáci měli prázdniny, se sebevzdělávali. Taková "tichá dohoda" mezi vedením školy a učitelským sborem postačí. Na druhé straně existují mezi učiteli nadšenci, kteří nejenže se vzdělávají v čase, který jim byl stanoven, ale navíc ve svém volném čase navštěvují různé vzdělávací kurzy. Nechceme v žádném případě snižovat důležitost samostudia pro profesionální růst učitelů. Především při sledování aktuálního stavu vědního nebo uměleckého oboru, který je základem vyučovacího předmětu bude tato forma hrát vždy zásadní roli. Kde však je samostudium nedostačující formou, jsou pedagogické a psychologické aspekty práce učitele. Takové otázky jako je hodnocení výsledků učení žáků, práce s handicapovanými žáky nebo řešení šikany, lze jen těžko zvládnout samostudiem. Pro pedagogicko-psychologickou přípravu lze vysílat učitele podle jejich potřeb a zájmu do kurzů pořádaných různými institucemi dalšího vzdělávání, jinou možností je zajistit další vzdělávání ve vlastní škole. K tomu si školy mohou