Duše jako forma podle Alexandra z Afrodisiady

Matyáš Havrda
2018 REFLEXE  
se ve svém pojednání O duši ohrazuje vůči představě, že je duše určitou směsí prvků. Podle Alexandra duše není směs, nýbrž forma, která k určité směsi přistupuje -přesněji řečeno "vzniká na ní" (γινόμενον ἐπὶ τῇ τοιᾷδε ... κράσει, τὸ εἶδος τὸ ἐπιγινόμενον τῇ ... κράσει). 1 Jak upozornili někteří interpreti, Alexandr tak při svém výkladu aristotelské duše pracuje s pojmem, který se blíží modernímu pojmu emergence. 2 Představa, kterou Alexandr odmítá, bývá někdy spojována s pozicí Alexandrova
more » ... icí Alexandrova staršího současníka Galéna z Pergama (ca . 139 -ca . 215) . 3 V tomto příspěvku se pokusíme jednak vyložit vlastní Alexandrovo řešení vztahu duše a těla, jednak vyjasnit uvedenou souvislost s pojetím Galénovým. Alexandrovy úvahy o duši navazují na eponymní spis Aristotelův. Stageirský mistr si v něm klade za cíl prozkoumat "přirozenost a podstatu duše a poté všechny případky, které se k duši vztahují". 4 Aristotelova odpověď na otázku po podstatě duše je spletitá; nepochybně k ní však patří tvrzení, že duše je forma (εἶδος). Pokud jde o to, do které kategorie jsoucího duše patří, Aristotelés soudí, že spadá do kategorie podstaty (οὐσία), spíše než například kvality nebo kvantity. O podstatě se však hovoří trojím způsobem -ve smyslu formy, nebo látky, nebo složeniny obojího. Jelikož však duše není látka ani složenina látky a formy, pak, je-li duše podstata, musí to být forma. Aristotelés argumentuje následovně:
doi:10.14712/25337637.2018.15 fatcat:bstgzpue25c5jenidx2xviiu4e