Česká otázka: Dejte teologii, co jí patří

Jan Jüptner
2015 Czech Sociological Review  
Drulák: Politika nezájmu: Česko a Západ v krizi Praha, Sociologické nakladatelství (SLON) 2012, 323 s. Erazim Kohák: Domov a dálava Praha, Filosofi a 2010, 424 s. František Palacký zavádí úvahy o "smyslu českých dějin" jako fi lozofi i. Této zvyklosti se přidržují i její nejnovější přispěvatelé Erazim Kohák [Kohák 2010] a Petr Drulák [Drulák 2012]. Oba chtějí hledat (a nalézt) "osnovu" (Kohák), popř. "základní vzorec" (Drulák) českých dějin. Tuto ambici si s fi lozofi í, která ráda pochybuje a
more » ... á ráda pochybuje a ptá se, ovšem nespojujeme. Zde žádná otázka nezaznívá -jen vůle najít kritérium, díky němuž bychom naše dějiny mohli zakoušet jako koherentní a stabilní. Něco tu zkrátka nesedí. Když ale Česká otázka není fi lozofi í, čím pak tedy je? Je s podivem, že jako "fi lozofi cký" byl tak dlouho a bez větší refl exe přijímán popis orientující se na nejširší možnou realitu, kterou si společnost zjednává ("dějiny") a redukuje její komplexitu na jeden společný jmenovatel ("smysl"). Takový záměr se přitom svou intencí i závěry fi lozofi i jako podvratnému stylu myšlení zcela vymyká. Vždyť Sokrates, její zakladatel, musel po kontaktu s něčím podobným vypít číši bolehlavu. Když "otec národa" razil své novátorské úvahy jako fi lozofi i, aby byl vzat vážně, nemohl dost dobře jinak. Filozofi cký popis začíná v jeho době otevřeně konkurovat staršímu teologickému popisu a oba popisy se logicky střetávají o kontrolu nad základními koncepty člověka, dějin a společnosti. Filozofi e přitom proniká do tradiční gesce teologie, aniž by docenila, že s její agendou přebírá i její funkcionalitu. Jestli někdy platilo, že také fi lozofi e "není z toho světa" (Hannah Arendtová), pak nejvíce právě během rané sekularizace odpovídající přibližně nástupu osvícenství. Co si František Palacký dovolit nemohl, my ale již můžeme a musíme. Pokračovat dnes ze setrvačnosti v původní klasifi kaci nám zabraňuje pochopit, čím úvahy o rozlehlých a časově lineárních realitách známé pod hesly "smysl českých dějin" či "česká otázka" v teoretickém smyslu vlastně jsou. Každá společnost si čas od času nechá prostřednictvím příběhů zasazených do své rozlehlé perspektivy (dějin) vyprávět o tom, jak začala, jak skončí, a skrze to o své totožnosti a smyslu. Právě proto si ostatně dějiny opatřuje: aby do nich projektovala to, co je z jejího hlediska podstatné. Moment, kdy se tak stane, ať * Text vznikl za institucionální podpory Univerzity Karlovy v Praze, Fakulty sociálních věd, Institutu politologických studií.
doi:10.13060/00380288.2015.51.1.10 fatcat:m6fsia65qjgkbdcve7esum62ze