[Bartoň, Josef. Klasická staroslověnština (učebnice s čítankou)]

Ondřej Šefčík
2018 Linguistica Brunensia  
Josef Bartoň (*1966) v letošním roce vydal výrazně rozšířenou a přepracovanou učebnici staroslověnštiny, která vychází z jeho starší učebnice Uvedení do klasické staroslověnštiny (Bartoň 1999). Jak výše řečeno, nová verze nese nejen nové jméno, ale je výrazně pozměněná obsahově, navíc podstatně rozšířená o čítanku. Kniha je elegantně jednoduché struktury: vedle Úvodu, který seznamuje čtenáře s cyrilicí a konvenční výslovností staroslověnštiny, obsahuje 22 cvičení, každé se skládající z
more » ... ládající z mluvnického výkladu, vlastních cvičení s poznámkami a úkoly. Na této poměrně malé ploše je podán kompletní výklad staroslověnské gramatiky včetně syntaxe (jinak často v obdobných učebnicích zanedbávané či vykládané mimochodem). Samotná čítanka je ve formě apendixu a obsahuje příklady z devíti různých textů, tak či onak spjatých s česko-moravským prostředím (Proglas, Život Konstantinův, Život Metodějův, volněji i O písmenech Mnicha Chrabra) a speciálně pak staroslověnských legend spojených s našimi zeměmi: první i druhou svatováclavskou, i obě proložní legendy o sv. Ludmile a sv. Václavu a nakonec i jedinou epigrafickou památku, tzv. Levínský nápis, který se nachází na užitém klenebním svorníku v kostele v Levíně (což je patrně památka málo známá i běžnému slavistovi). Josef Bartoň, absolvent brněnské filosofické fakulty, ve své čítance úročí metodologický odkaz svých učitelů, zde zejména Radoslava Večerky (což se projevuje i tím, že přímo v textu lekcí i komentářích dává odkazy na Večerka 1984, respektive pozdější vydání pod pozměněnými názvy). Bartoňovým cílem bylo vytvořit dílo hutné a zároveň přístupné i čtenáři se slavistikou neobeznámenému, svým způsobem se jedná o digest mimořádně zdařilého provedení (srov. Kurz 1969; ostatně i Večerkova výše zmíněná kniha je mnohonásobně objemnější). Velkou výhodou Bartoňovou je vzdělání v klasických jazycích, ba můžeme říci, že samotné zpracování textu odpovídá tomu, jak se píší učebnice klasických jazyků. Je dobré poznamenat, že cvičné věty jsou excerpovány bez úprav přímo z textů (nejčastěji z Vajsovy edice staroslověnských evangelií, Vajs 1935a; Vajs 1935b; Vajs 1936a; Vajs 1936b), jen je sjednocen pravopis (na Vajsův úzus). V tomto můžeme připomenout i moderní učebnici klasické řečtiny (Horáček -Chlup 2012), která rovněž užívá jen nepatrně upravené originální věty excerpované z textů, nikoliv uměle vytvořené "školské věty" typu "klobouk mé tety je větší než zahrada mého strýce". Snad jediné, co v učebnici může čtenář postrádat, je slovník, přitom Bartoň je spoluautorem Vokabuláře klasické staroslověnštiny (Vondrák-Bartoň 2003, jde o zásadně přepracovaný vokabulář Vondrákův, Vondrák 1925), který připravil jako doplněk ke své dřívější učebnici. Nicméně dnes je Vokabulář již nesehnatelný, snad bude v příštích letech vydán znovu. Bartoňova učebnice je velmi vydařená i po stránce formální: nakladatelství KLP si dalo s edicí zjevně hodně práce a i font užitý pro sazbu cyrilice (a občas i hlaholice) je velmi dobře čitelný.
doi:10.5817/lb2018-1-12 fatcat:ykrlh5v6njbvtdziz3gerdwq4m