Svět Magnuna. Esej o bláznivých rajčatech a čekání na revoluci ve Vítězné Káhiře

Václav Cílek
2017 Historicka Sociologie  
Rajčata jako nebezpečná metafora Počátkem listopadu 2010 konečně spadla cena rajčat v Káhiře na přijatelné tři egyptské libry (asi 10 Kč) za kilo. Ještě týden před tím dosahovala cena kolem 10-12 liber a místní vzpomínali na celkem nedávnou dobu, kdy na předměstí Káhiry šlo koupit za libru tři kila rajčat. V podstatě se dá říct, že během tří let byl rozdíl mezi nejnižší a nejvyšší cenou rajčat zhruba třicetinásobný. Je to asi jako kdybychom v Čechách jednou zaplatili za bochník chleba dvacet
more » ... ík chleba dvacet korun a podruhé šest set. Proto se pro rajčata ujala přezdívka "magnuna", což znamená "blázni". Něco podobného se stalo před pár měsíci s plynem. Běžný člověk vaří na plynu. Elektřina není zavedena všude a dřevo je drahé. Navíc i na obyčejných prknech naleznete švédská razítka, v horším případě nejprve českou cedulku země původu a pak švédský exportní štempl. Kus Šumavy tak máme i v Egyptě. Plyn byl subvencovaný státem, ale stát špatně platil arabským exportérům z okolních zemí a tak mu plyn prostě přestali dodávat, protože viděli, že Egypťané se placením nechtějí zabývat. Ceny nejprve stouply na desetinásobek a pak plyn došel, anebo byl na černém trhu za nehorázné ceny. Miliony nejchudších lidí přestaly na několik týdnů připravovat teplé pokrmy. Stavuji se u obchodníka Mahmúda. Je to tak trochu manažer, trochu umělec, který vytváří patchworky, tedy textilní obrazy sešité z kousků látek. Vede rodinnou dílnu, ale pracuje pro něj asi deset dalších umělců. Patchwork je původní umění místních beduinů a obecně všech chudých lidí třeba ve Skotsku nebo v Arizoně, kteří se naučili šetřit každým kouskem látky. Je to jedna z mála věcí, které z tradičních řemesel zůstala, a to jen proto, že je kupují místní lidé. Tím se udržuje i původní kvalita produkce, protože nevzdělaní turisté mají tendenci kupovat laciné, nekvalitní zboží. Asi jak když u nás turisté ztratili zájem o opravdové obrázky a místo nich začali kupovat počítačové "printy". Říká mi: "Nevím, co bude. Ceny bavlny stoupají každý týden. Inflace je od jara možná kolem deseti procent. Většina mých lidí má už teď peníze jenom na jídlo, na nic jiného to nestačí." Problém nastane, když je třeba koupit léky nebo se něco porouchá. Staletí chudoby daly v Egyptě vzniknout systému rodinných půjček a sousedské pomoci, jaká třeba před desetiletími fungovala například v Ostravě. Půjčovat si v bance je nebezpečné, drahé a chudákovi stejně nikdo nepůjčí. Kdo chce pomoci světu, ať se stane chudým bankéřem své ulice a ať jej ti bohatí bankéři nezmlátí! Útěcha carského důstojníka Během čtyř let jsem po osmé v Egyptě. Pozoruji lidi a zároveň s kolegy přírodovědci a egyptology zpracováváme environmentální historii posledních několika tisíciletí.
doi:10.14712/23363525.2017.110 fatcat:zg3lytgrmnarrnuwkbpmxy7qcm