Obsah 1. Úvod 2. Perzistentní organické polutanty 3. Mitochondrie a její funkce 4. Mitochondriální dysfunkce a s nimi asociovaná onemocnění 5. Závěr 1. Úvod Perzistentní organické polutanty (POP) jsou bioaku-mulativní látky, toxické pro organismy 1. Jejich degradace v životním prostředí je pomalá-poločas rozpadu v půdě se pohybuje v řádu několika roků až desítek let. Jsou sou-částí herbicidů, insekticidů, průmyslových výrobků či prů-myslových odpadů. Jsou odolné vůči fotolytické degradaci či

more »

... é chemické nebo biologické přeměně a produkty vznikající jejich rozkladem jsou rovněž perzistentní a to-xické. Do lidského organismu se dostávají především po-travou. Protože jsou lipofilní, jsou transportovány krví ve vazbě na lipoproteiny a ukládány do tukové tkáně člověka. Byly provedeny studie, které dokládají, že vznik některých onemocnění souvisí se sérovou koncentrací těchto toxic-kých látek 2. Mezi tato onemocnění řadíme i diabetes melli-tus 2. typu (DM2T), spojený s obezitou. Jedná se o civili-zační onemocnění, jehož výskyt celosvětově vzrůstá nejen u dospělých, ale stále častěji postihuje i mladé jedince a dokonce děti. Za hlavní příčiny nárůstu obezity a meta-bolických onemocnění se v současné době považuje obezi-genní životní prostředí a životní styl člověka, charakterizo-vaný sníženou fyzickou aktivitou a relativním nadbytkem kaloricky denzní potravy. Obezita je často sdružena i s dalšími doprovodnými onemocněními jako je hyperten-ze, dyslipidemie, kardiovaskulární onemocnění, v klinické medicíně souhrnně označované jako kardio-metabolický syndrom 3. V současné době jsou však stále více diskutová-ny i další hypotézy vlivu tzv. obezogenů či metabolických disruptorů, tedy chemických látek ze zevního prostředí, které se mohou spolupodílet jak na adipogenezi, tak na metabolických poruchách ať již ve vlastní tukové tkáni, ve svalu, játrech a dalších orgánech. Mezi tyto látky patří i perzistentní organické polutanty. 2. Perzistentní organické polutanty Do skupiny perzistentních organických polutantů (POP) se řadí velké množství látek, jako jsou: i) polychlo-rované pesticidy (OCP), ii) polychlorované bifenyly (PCB), iii) polychlorované dioxiny a dibenzofurany (PCDD a PCDF), iv) bromované zhášeče hoření (BFR), a v) další nezařazené POP, kam patří i některé polyaroma-tické uhlovodíky (PAU), polychlorované n-alkany (LCCP) používané od 80. let 20. století jako náhražka PCB, někte-ré organocíničité látky (tributyltin, trifenyltin), perfluoroo-ctansulfonylfluorid a jeho soli 4. Jedná se o látky lipofilního charakteru, které se váží v tukové tkáni organismů, přičemž vzhledem k jejich bioa-kumulačním vlastnostem jsou nejvíce ohroženi predátoři, tedy organismy na vrcholu potravního řetězce. V lidském těle se POP nachází nejvíce v tukové tkáni (tab. I), v mateřském mléce, mozku, nadledvinách a játrech 5. V rostlinách se ve větší míře nekoncentrují, nadzemní části rostlin však mohou být znečištěny půdou, dešťovou vodou nebo pesticidy 6,7. Hlavní cestou příjmu POP je pro člověka kontamino-vaná potrava. Jedná se zejména o potravu živočišného původu-tučné ryby, maso, mléko, mléčné výrobky a vej-ce 8. Na obsah POP jsou hygienickými normami kladena velmi přísná kritéria. Mezi další možné vstřebávací cesty patří inhalace a dermální cesta. POP řadíme mezi látky označované jako tzv. endo-krinní disruptory (modulátory). Jejich účinkem je poškozo-ván fyziologický embryonální vývoj. U dospělého člověka narušují jeho reprodukční schopnosti 9 , ovlivňují zejména procesy řízené estrogeny a androgeny tím, že agonizují nebo naopak antagonizují jejich fyziologické funkce. V současné době se také zvažuje jejich možné působení jako obezogenů a metabolických disruptorů, tj. látek podí-lejících se na vzniku obezity a jejích komorbidit, zejména v podobě poruchy inzulinové rezistence a vývoje DM2T.