Nacistická okupace v novele Jana Otčenáška "Romeo, Julie a tma" a ve filmové adaptaci Jiřího Weisse

Petr Kučera
2019 Stredoeurópske pohľady  
The article deals with the comparative analysis of Jan Otčenášek's prose Romeo, Julie a tma (Romeo, Juliet and Darkness, 1958), and the film adaptation of director Jiří Weiss (1959). The writer and director co-wrote the script -when they came to film adaptation, they sought to make changes to the text of the prose, which would allow the language of the film to best express the disturbing atmosphere of the period of Nazi occupation in Prague. Prose and film are the prologue of the "golden
more » ... the "golden sixties" years of Czech literary and film -in addition to the short stories published at the same time by Arnošt Lustig, they begin a stage of literary and film interest in Jewish fate under the conditions of the Nazi occupation regime in the Czech part of the former Czechoslovakia. On the ground plan of the famous tragedy of W. Shakespeare, J. Otčenášek created a love drama from the darkest period of the 20th century -film adaptation, the story dynamises and highlights the moral dilemma of people who have had to take a clear stance in the face of the fate of the Jews. KEYWORDS: Czech Prose of the Late 1950s and 1960s. Psychological Prose. New Wave of Czechoslovak Film. Second World War. Nazi Occupation. Jewish Themes. Jan Otčenášek. Jiří Weiss. Nacistická okupace znamenala pro českou kulturu období největšího existenčního ohrožení. Vznik Protektorátu Čechy a Morava a obsazení historických zemí Koruny české hitlerovskými vojsky dále stupňuje cenzurní zásahy, k nimž docházelo již v roce 1938. Hitlerův nacionální socialismus likvidoval nejprve českou inteligenci a levicově nebo demokraticky orientované spisovatele a umělce (zatýkání tzv. nespolehlivých, popravy, zavření vysokých škol, deportace studentů do koncentračního tábora v Sachsenhausenu aj.). Relativně dobře se dařilo apoliticky laděné zábavě, kterou bylo možné propagandisticky zneužívat, protože budila zdání normálnosti života v okupované zemi. Zájmu nacistických ideologů se těšila především filmová tvorba, neboť film byl chápán jako nové médium, které může účinně oslovovat široké vrstvy obyvatelstva. Nacisté ovládli filmová studia, v Praze na Barrandově byly i díky otrocké práci Židů postaveny na svou dobu mimořádně rozsáhlé ateliéry. Točily se zde německé propagandistické filmy a české filmové komedie, popř. nekonfliktní historické a milostné snímky. Po 2. světové válce se v české kultuře vzedmula vlna válečné prózy, která se zaměřovala na svědectví o hrůzách šoa. Tato literatura zdůrazňovala faktografickou přesnost při popisování nacistického teroru a autenticitu prožívání postav. K hlubšímu ponoru do psychiky obětí i pachatelů, k hledání příčin a souvislostí největší genocidy v dějinách Evropy však bylo nutno získat větší časový odstup. Zde lze hledat také jednu z příčin zaostávání prózy za poezií a dramatem, o němž se zmiňuje Jiří Holý (Lehár et al. 1998, 763): "Bylo to pochopitelné, neboť zejména román bývá bezprostředně spojen s myšlenkovým a politickým ruchem doby. Proměnlivé ovzduší konce padesátých a počátku šedesátých let, kdy 'oteplení' vzápětí vystřídala restaurace stalinismu a kdy byla kultura stále přísně střežena cenzurou, svědčilo kratším a aktuálně působícím žánrům: črtě, povídce, novele." Nový přístup k válečným tématům tak přináší až tzv. druhá vlna české válečné prózy na přelomu padesátých a šedesátých let (k první a druhé vlně viz blíže Machala 2015, 369 -378). S druhou vlnou válečné prózy přichází i proměna oficiálně vyžadované metody socialistického realismu.
doi:10.17846/cev.2019.01.1.76-85 fatcat:iqjjhvehvze4lh35hnijv6bwwi