a Katedra učitelství a didaktiky chemie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Albertov 6, 128 43 Praha 2, b Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání (CZVV), Jankovcova 63, 170 00 Praha 7 ctr@natur.cuni.cz, vasileska@cermat.cz Došlo 13.5.11, přijato 18.7.11. Klíčová slova: střední školy, výuka chemie, maturita, učební úlohy, didaktické testy Úvod V první polovině 90. let 20. století se výrazně měnila nejen organizační struktura, ale i obsah a rozsah vyučovaných předmětů, často

more »

... dle vlastních návrhů jednotlivých škol. Různorodost výuky jednotlivých předmětů na stejných typech středních škol vedla nakonec v polovině 90. let k nutnosti zajistit určitou standardní kvalitu a kvantitu výuky daného předmětu na daném typu školy. Proto MŠMT přistoupilo postupně k vydání standardů vzdělávání 1,2 a posléze i učebních osnov 35 pro střední školy. V r. 2005 vstoupil v platnost nový školský zákon 6 a s ním i nové pedagogické dokumenty 79 -rámcové vzdělávací programy (RVP) a na ně navazující školní vzdělávací programy (ŠVP). Uvedené dokumenty připravovaly ústavy spadající pod MŠMT -pro gymnázia (G) Výzkumný ústav pedagogický (VÚP), pro střední odborné školy (SOŠ) a střední odborná učiliště (SOU) Národní ústav odborného vzdělávání (NÚOV), které jsou nyní spojeny v Národní ústav pro vzdělávání. Vzhledem k tomu, že učivo jednotlivých předmětů bylo stanoveno ve standardech vzdělávání, učebních osnovách a následně i v rámcových vzdělávacích programech velmi obecně, výuka jednotlivých předmětů je stále na různých školách stejného typu velmi rozdílná a lze jen obtížně zjišťovat úroveň osvojení daného učiva společnou všem žákům, tj. úroveň osvojení požadovaných znalostí, vědomostí a především dovedností, na něž je kladen stále větší důraz 1015 . V souvislosti s tím se proto zákonitě v našem školství zvýšil zájem o objektivní hodnocení výsledků výuky žáků středních škol. Přispěla k tomu i dvě z jedenácti doporučení expertního týmu OECD (1996):  stanovit a sjednotit úroveň maturitní (závěrečné) zkoušky na středních školách,  vyvinout nástroje pro hodnocení učebních výsledků studentů středních škol. V r. 1999 byly proto zahájeny přípravy na novou podobu maturitní zkoušky, která by vedle části školní zahrnovala i část společnou, tzv. státní maturitu. Prvním rokem její skutečné realizace byl nakonec r. 2011. Článek si v návaznosti na příspěvek 16 , publikovaný v r. 2004, klade za cíl seznámit odbornou a učitelskou veřejnost s nejdůležitějšími etapami připravované nové maturitní zkoušky z chemie od konce 90. let 20. století do současnosti a s její perspektivou v dalším období. Společná část maturity -vývoj a současný stav Závazné pedagogické dokumenty platné od poloviny 90. let 20. století do současnosti tvoří pouze obecný rámec výuky a ponechávají školám relativní volnost při stanovení obsahu a rozsahu učiva jednotlivých vzdělávacích oblastí a oborů. O to více vystupuje do popředí potřeba srovnání a objektivního hodnocení výsledků výuky. Cílem maturitní zkoušky v jejím celku by mělo být ověření, do jaké míry si žáci osvojili základy jednotlivých oblastí a oborů spolu s využitím poznatků v praxi nejen v rámci dané školy, ale v rámci celé České republiky. V letech 19972000 byl na základě odborných diskusí sestaven první model nové maturitní zkoušky, jehož společná část byla pilotována v rámci tzv. Sondy MATU-RANT. Na podzim r. 1999 pak bylo založeno Centrum pro reformu maturitní zkoušky (CERMAT), které se začalo přípravou nové maturitní zkoušky systematicky zabývat. Nejprve působilo jako projektový tým ústavů VÚP, NÚ-OV a ÚIV (Ústav pro informace ve vzdělávání), od r. 2004 jako divize ÚIV a od r. 2006 jako samostatná instituceorganizační složka státu s názvem Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání (CZVV). Podle původně přijaté koncepce se měla maturitní zkouška skládat ze dvou rovnocenných a nezávislých částí: společné (externí) části, stejné pro všechny typy a obory středních škol, která by proběhla v jednom termínu, a školní (interní) části, zohledňující zaměření školy. Společnou část maturitní zkoušky měly tvořit státem garantované písemné didaktické testy ze tří povinných předmětů: z českého jazyka, z cizího jazyka a z matematiky nebo ze společenskovědního základu. Tyto testy měly být původně ve dvou úrovních obtížnosti: základní a vyšší. Kromě povinných zkoušek mohl žák absolvovat i volitelné zkoušky, které by skládal ve vyšší úrovni obtížnosti. Tím by se mohly stát ekvivalentem přijímacích zkoušek vysokých škol pro uchazeče o studium. Chemie byla v této koncepci maturity zařazena mezi volitelné maturitní předměty.