K nejvýraznějšímu fenoménu duchovního života 17. a 18. století patřila bezesporu kultura spojená s poutními místy. Tradice poutí sahala na některých místech až do pozdního středověku (např. Hejnice, Kadaň, Kájov aj.), ale největší rozkvět zažívala v pobělohorské době, kdy se ustálila její charakteristická tvář, zformovaná rekatolizační ideologií a barokním uměleckým stylem. 2 V pobělohorském období probíhalo tisíce poutí a každá z nich měla alespoň do jisté míry svůj vlastní charakter. Toto

more »

... nečně široké spektrum idejí a různých doprovodných složek je pochopitelně obtížné shrnout do jediného obrazu, neboť každé poutní místo mělo vlastní historii, poutající se k jistým osobám, k jistým věcem, k jistému regionálnímu prostředí, a tedy i odlišné okolnosti svého vzniku a trvání. V českých zemích, podobně jako v celé Evropě, převládala poutní místa zasvěcená Panně Marii a pašijím Kristovým, méně četná byla místa svatoanenská a trojiční, a také poutní místa zasvěcená Čtrnácti svatým pomocníkům, Andělu Strážnému, českým zemským patronům, patronům zemědělským (sv. Izidor, sv. Linhart) či dalším ochranným světcům (např. sv. Antonínu Paduánskému a sv. Liboriovi). Vedle středověkých soch a obrazů domácího původu se v českých zemích vyskytovala celá řada milostných 1 Tato studie vznikla s podporou na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace RVO: 68378076 Etnologický ústav AV ČR, v. v. i. a za fi nanční podpory Grantové agentury České republiky, č. projektu GA 17-05373S Etnografi cký atlas Čech, Moravy a Slezska: Duchovní a hmotné aspekty zbožné peregrinace a narativní imaginace.